Polibek smrti

Myslíte, že Země někdy dostala pusu? Třeba od cizího kosmického tělesa? Jakpak by ne! Dostává je dennodenně! Do zemské atmosféry totiž každý den z kosmu vstupuje asi 40 tun prachových zrníček! Ty se průchodem zahřívají a ještě před dopadem se většina stihne vypařit. Takže o letmé hubičky Země rozhodně nemá nouzi. Ale co takový vášnivý, nohy podlamující polibek ve formě několikakilometrové planetky?

ciao_dino2O tom by nám mohli vyprávět dinosauři, ale… nikde tady nejsou. Společně s nimi totiž před asi 65 milióny let vyhynulo až 70% druhů živočichů a rostlin. Mohla za to jedna desetikilometrová planetka, která se rozhodla spáchat svůj kamikadze počin právě na Zemi. Meziplanetární těleso tehdy vletělo do zemské atmosféry rychlostí asi 70 000 km/h, tlačilo před sebou rozžhavený vzduch a během krátkého okamžiku udeřilo silou miliardy hirošimských bomb do oblasti dnešního Yucatanského poloostrova. Tlaková vlna nekompromisně smetla na tisíce kilometrů vše živé, včetně tyranosaurů, spinosaurů, giganotosaurů, argentinosaurů a samozřejmě chingkankousaurusů. Ohromné množství vyvržené látky vyletělo vzhůru, vytvořilo sekundární sprchu rozžhavených impaktorů a dopadlo zpět na povrch. Prach v atmosféře vytvořil pro světlo neprostupnou vrstvu a společně s pozdějšími kyselými dešti udeřil na základ potravního řetězce.

Takový vroucí polibek v dnešní době by byl pro lidstvo polibkem smrti. Nabízí se tedy otázka: Špulí na nás nějaká planetka své rtíky? Zcela jistě ano, avšak v dohledné době se nechtěné pusy obávat nemusíme. Vědci v současnosti zmapovali asi 93% všech blízkozemních  planetek s průměrem větším než 1 km a v dalších letech se toto číslo bude zvětšovat.

Nicméně, podívejte se, co se stalo před pár lety nad Čeljabinskem:

Těleso, které takto umí znepříjemnit den, mělo pouze 15 metrů v průměru! Vyvolává to ve vás nepatrný, ale nemizící strach? Nedivím se, takových těles trajdá v blízkosti zemské dráhy i několik stovek tisíc! Ruku na srdce, respektive krytku na dalekohled, toto meziplanetární smetí je zatím bez dozoru. Objekty, které by znamenaly hrozbu např. pro město, jsou zmapovány jen asi z 15%!

Nesmíme ale zapomenout, že s rozměrem tělesa klesá i pravděpodobnost, že nás balvan poctí svou blízkou přítomností. Jednoduše řečeno, podobný sebevražedný polibek, který zažili i teropodi na vlastní opeřenou kůži, se vyskytuje přibližně jednou za sto miliónů let. Chcete-li tedy zažít drtivý dopad na vlastní oči, zkuste počkat. Dlouho. Hodně dlouho. Mezitím se můžete přidat k již usilovně pracujícím vědcům a přijít na způsob, jak zabránit armagedonu. Nechcete přeci, aby Bruse Willis musel opět vrtat ;)